Tento týden – stres, spěch, uvolnění, organizace, odměna, vnitřní síla.

Ocitáme se uprostřed vánočního času a případných příprav. Mnozí z nás se těší, protože jsou pro nás vánoce těmi nejkrásnějšími svátky, u jiných to naopak může vyvolávat smutek, vzpomínky a nepříjemné emoce. To vše také souvisí s tím, jaké události nás provázely a provázejí, protože záleží na tom, jak jsme schopni to uchopit.

 

Každopádně je zde pocit stresu a spěchu, pozorujeme, jak se vše kolem nás zrychluje a já to popisuji jako období, kde to všechno zní tak nějak nekompromisně. Toto je ovšem takový ten povrchní vjem.
Pravdou je, že někde hluboko uvnitř nás a toho všeho dění kolem nás, se ukrývá hluboký smysl toho všeho dění a nic se neděje jen tak bez důvodu.

Můžeme mít pocit, že i když se vše tak nějak rychleji točí, přesto stojíme na místě. Vše má své tempo a čas.
Andělé radí, abychom se zkusili uvolnit a třeba i vypustili nějaké události a spíše se mařili na to, o čem tento čas vlastně je. Zkusme se uvolnit a dopřát si pohodlí a klid, protože nakonec vše dopadne překvapivě dobře.
Důležité je se sejít s těmi, na kterých nám záleží a věnovat čas jeden druhému.
Všechno ostatní se už nějak uspořádá.
A když se něco nestihne? Tak to prostě počká na potom. Proto je zde důležité dobré plánování, organizace a dovolit si nechat si pomoci.

I když každý trochu zmírníme své povinnosti, přesto se bude kolem nás stále spěchat, stejně i tak toho budeme mít dost. Je potřeba umět rozpoznat a zvolit si, jak kde si ulevit a jak to zorganizovat.

Zkusme si tento čas prožít v lásce a radosti, respektujme sebe sani a druhé. Zkusme si to prožít s láskou a nadějí. Říká se, že se o vánocích plní přání, tak se zkusme zaměřit na to, co si přejeme, a co si přeji naši blízcí a zkusme to podpořit především souzněním a vzájemnou přítomností. To všechno ostatní počká. Zkusme být zase jeden druhému člověkem a pomocníkem. Jaký postoj si kdo zvolíme, je na každém z nás.

 

Přeji Vám tento týden plný kouzelných překvapení, báječných radostných a láskyplných chvil v objetí těch nejmilejších, s pocitem úcty, vděčnosti a radosti z toho, že stále ještě kolem sebe máme tyto milované bytosti.

 

Tentokrát připojuji jednu skutečnou příhodu ze života mé přítelkyně. S vděčností a láskou na ně vzpomínám:
„Moje přítelkyně našla přání svého tehdy asi 6-letého syna za oknem, který psal Ježíškovi: Nejvíce si přeji, aby se maminka s tatínkem už nehádali.“
Nebudu jmenovat, ale zamysleme se nad moudrostí tohoto dítěte.

 

S láskou Hanka