Závislost může mít mnoho podob a významů.

Obvykle člověka ke slovu závislost hned napadne závislost na nikotinu, alkoholu, omamných látkách.
To jsou celkem závislosti běžné a známé. Potom mohou být různé závislosti, které nazýváme spíše "úchylkami", o kterých byl kdysi v televizi pořad "Nejšílenější úchylky", kde jsme viděli lidi závislé na různých zvláštnostech jako je pojídání skla, křesla a mnoho jiných.


Jako závislost můžeme také pojmout to, že bez vzduchu a vody nelze přežít - tedy bez přírody, jsme tedy všichni závislí na těchto elementech, protože bychom nepřežili. Stejně tak jídlo atd.
Když jsem dříve byla na nějaké seznamce, napsala jsem si pod závislosti, že jsem závislá na životě, radosti a na sobě.

 

V dnešní době je snad nejrozšířenější závislost na technice, počítačích a dalších podobných "nezbytnostech" v tomto směru. V mnoha případech nám to usnadní práci, přinese mnoho užitečných možností. Má to ovšem i svá úskalí. Pokud se zaměříme na úplný základ běžného života a na děti.

Především mě velmi překvapilo, když jsem před nějakými asi dvaceti lety vešla do internetové kavárny v deset hodin dopoledne běžného pracovního a školního dne, a uviděla jsem u každého "stroje" školáka. To jsem úplně moc dobře nepochopila, proč není ve škole? Kromě toho, když já jsem chodila do školy (a to už je nějakých pátků a let), všechno jsem si musela vyhledávat sama, učit se, zjišťovat, vytvářet. Tak jsem tehdy měla vynikající paměť. Dnes si student sedne k počítači a všechno, včetně testů si najde na internetu bez jakékoli snahy.

Kromě toho, dnes je taková zajímavá rozšířená "nemoc", a tou je velmi špatná paměť. Mnoho lidí zapomíná běžné věci a vše si musí napsat, protože už si nic nepamatuje, což je mimochodem i můj problém :-) Je to přesně proto, že naše paměť je v počítačích, telefonech, tabletech a tak nemusíme mozek nijak zatěžovat a trénovat a tak v něm toho ani moc tedy nezůstává.

Dříve jsem si pamatovala všechna telefonní čísla svých známých a přátel, adresy a mnoho jiných věcí.
Samozřejmě, pokud bychom se na paměť zaměřili odborněji, mohli bychom se rozvinout do paměti dlouhodobé, blízké atd. Jde o to, že zapomínáme běžné věci, někdy i ty důležité. Co je však trochu závažnější, dnešní technický svět převyšuje lidskost a přirozený vývoj. 

Souvisí to i s postojem k člověku, ke zvířatům, rostlinám, přírodě a především k lidským hodnotám duše.
To je jedna z oblastí, která ovšem má ten ne úplně správný vliv na naše životy.
Mnoho z nás trpí různými nemocemi, které jsou způsobené nedostatkem pohybu na čerstvém vzduchu a vůbec nedostatkem pohybu, což v podstatě znamená "život". Mnoho z nás dnes tráví čas za počítačem, v práci, za volantem a často, když vykládám karty, dá se říci, že téměř u každého klienta mi přicházejí karty, kde jsou mí klienti vyzýváni, aby šli ven, aby se šli projít, k vodě, do lesa, prostě ven, kde se nadechnou čerstvého vzduchu, vydechnou vše staré a nadechnou se nové živoucí energie.
Obvykle tito lidé mají alergie na různé pyly, květinky, prostě na přírodní elementy, které nám odjakživa byly dány přirozeně. Tyto alergie se zvyšují a jsou velmi běžné a rozšířené. Potažmo s tím souvisí i alergie na zvířata.

Dále se zde objevují nemoci jako astma, epilepsie, problémy s dýchacím ústrojím, plícemi, blokuje se srdeční a krční čakra, což může mít pak za následek ztrátu sebevědomí, pocit bezpečí a pocitu, že jsme milováni a přijde i strach milovat. Přijdou potíže s komunikací, takový člověk se uzavře do sebe a přestává mnohdy potřebovat přítomnost přirozených aspektů, jako jsou lidé, a vše živé kolem nás. Žijí ve své blažené "udušenosti", aniž by věděli, jak krásný skutečný a živý život vlastně je.

Před několika lety jsem jela vlakem a vagon byl naprosto přeplněný a vytopený tak, že i ve spodním prádle byste se potili. Otevřela jsem tedy trochu okno, aby se ten dusný vydýchaný vzduch z přeplněného vagonu mohl vyčistit a mohli jsme zase dýchat jako lidé. Naproti mně seděla paní, která se na mě velmi zle podívala a okamžitě to okno zavřela.
Uvědomila jsem si, jak tato žena asi žije. Uzavřená, nešťastná, nepřijímající základní životní potřebu, jakou je kyslík, vzduch. Tato žena byla vnitřně neživá. Nedýchala správně, její život, dle jejího výrazu tváře, byl spíše utrpením než radostí. Ve výrazu byla zloba a závist.

A to jsme teprve u "vzduchu", což je jeden ze "zdrojů života", bez kterého bychom nepřežili.
Nadýchnout se čerstvého vzduchu a opravdu se nadýchnout, ne jen povrchně dýchat, je základní potřebou pro zdravý organismus.
Zamyslete se. Jak často dáváte přírodě možnost, aby Vás uzdravovala a přirozeně Vám poskytovala to, co nám všem bylo odjakživa dáno? Kolik její lásky a péče dnes opravdu přijímáme?
Mnoho lidí přírodu automaticky likviduje, devastuje, všechna zeleň se mění v beton, stromy se kácejí a kde je opravdová příroda, stává se z ní dříve nebo později přírodní rezervace, ve které musíme platit i vzduch!

A když se projdu po nějakém přírodním místě, vidím odpadky, plasty a nepořádek. Kde je úcta k přírodě? Tedy úcta k životu jako takovému? Ono totiž všechno se vším souvisí.

Ano, jsou stále ještě země, kde má příroda svůj díl, ale přesto se stále zmenšuje její přirozený prostor.
Přesto chceme žít zdravě, řešíme umělé potraviny, každou chvíli slyšíme v televizi, co dalšího už není pro nás zdravé, jelikož je daná potravina chemicky či jinak upravena nebo dokonce nahrazena.

Léčíme se bylinkami, ale odkud nám má naše Matka příroda tyto dary dávat, když bereme a likvidujeme její základní zdroj a tím je domov, naše planeta Země, kde bylo původně téměř vše, co je našemu tělu i duši prospěšné. A naše ega potřebují stále něco vyvíjet a dokazovat si genialitu toho co všechno skvělého dokážeme vytvářet.
A toto by se také dalo nazvat jako "závislost na likvidaci té nejdůležitější přirozenosti - přírody, nebo chcete-li planety Země", která nám byla poskytnuta a věnována jako dar, a kterou jsme všichni - každá bytost, bezpodmínečně milováni. A jak jej přijímáme? Bez vděčnosti si ho sami likvidujeme, zdroj zdraví a krásy, které jsou dnes poměrně už docela vzácné. Přesto je to odjakživa, nebo by mohl být, ten nejzákladnější a nejlevnější zdroj ke zdravému tělu i duchu každého z nás.

 

U tématu "závislosti" bych se chtěla zaměřit na další typ závislosti, se kterou se při svém poslání často setkávám, a tou je závislost na blízkém člověku, nejčastěji partnerovi, matce nebo otci, dítěti, či na nějakém člověku, který nám dává sílu fungovat, pokud jsme v psychicky nezvladatelné situaci. Nebo jsme prostě nějak slabí na duši a stále někoho "potřebujeme", protože nedokážeme žít a být sami se sebou.
Závislost na nějakém člověku bohužel není zdravá, jelikož v takovéto situaci jsou zúčastnění lidé obvykle oba nešťastní a nemohou být ani vnitřně svobodní.
Tato závislost obvykle vztahy likviduje a vysává, což znamená, že ti dva lidé bývají stále vyčerpaní.
Vztahům závislost neprospívá a naopak obvykle, člověk ve "spoluzávislosti" má stále jakousi potřebu být sám a mít také svůj vlastní prostor.
V tomto vztahu vlastně panuje strach ze ztráty dané osoby, dále pak nedostatek sebevědomí a neschopnost naplno mít zodpovědnost za svůj vlastní život a činy.
Pokud jsou dva lidé spolu, vždy si mohou zachovat svou vnitřní svobodu, to znamená, nalézt společné zájmy, ale zachovat si každý i ty své, které druhý nemusí vždy sdílet. Říká se tomu kompromis, respekt a pochopení toho druhého. Radovat se z radosti blízkého člověka.
To ovšem neznamená se navzájem ignorovat. Znamená to umět své životy skloubit tak, aby se ve vztazích každý cítil naplněný a mohl se věnovat jak druhému s láskou a mnoho společného s ním sdílet, tak i užívat svých vlastních radostí a zájmů, i když ten druhý je nesdílí společně s ním.
Tato závislost pak napadá celý systém našeho těla. Týká se to oblastí srdce, pohlavních orgánů, zažívání, pohybu a mnoha dalších fyzických oblastí, kde pak vznikají zdravotní potíže. Můžeme sem zařadit i potíže s krevním tlakem a bolestmi v hlavě atd.

Dalším typem závislosti, kdy málokdo chápe, že i toto je vlastně závislost, je závislost na různých předsudcích.
Tímto si mnoho z nás velmi komplikuje život. Máme určité názory, zásady, jež jsou vlastně předsudky, které nám často řídí život. Například předsudky typu: "Doba je zlá, nikomu nemůžu věřit" nebo "láska neexistuje, je to jen přelud" nebo "peníze kazí charakter, kdo je má, není dobrý člověk" a tak dále. Stejně tak to mohou být i předsudky, které se v nás vytvořily událostmi z minulosti a které nám stále aktivně zasahují do současného života.
Předsudky, které máme uložené v hlavě, nebo pokud jsme těmito předsudky nastaveni, nám náš život směrují a vytvářejí. Zákon přitažlivosti se postará o to, aby nám nasměroval a zařídil život podle našich předsudků.
Fyzické zdravotní potíže se pak přizpůsobují druhu předsudku, nebo spíše tématu, kterého se předsudky týkají.

Každopádně závislost je cosi jako nemoc, určitý stav, kdy bez něčeho či někoho nedokážeme fungovat, a pro léčení duše i těla je potřeba toto umět a chtít uzdravit. Je-li někdo na čemkoli nebo komkoli závislý, necítí se dobře, necítí lásku a rovnováhu. Je ovšem na každém z nás, jak se s tím vyrovnáme.
Prvotní problém bývá, když víme, že někdo v našem okolí je na něčem závislý a víme, že by mu pomohla léčba.
Jenže léčit se vyžaduje první základní krok, ve kterém bývá často háček, kdy se léčbě bráníme a tím je "přiznat si, že mám problém".

 

Přeji Vám lásku a svobodu duše, sdílení krásných zážitků s milovanými lidmi a především odvahu najít svou závislost a rozhodnout se ji v sobě uzdravit.

 

S láskou Hanka