Téma týdne blogu "Černá ovce" je velmi zajímavé.

Obvykle se černou ovcí nazývá určitý člen rodiny, či nějaké společnosti, který se něčím liší, vymyká a to obvykle v negativním slova smyslu.
Pro mě člověk, jež je považován za "černou ovci", bývá bytost, která je především na prvním místě nepochopená. Černou ovcí člověk není jen tak samo sebou. Obvykle jde o člověka odstrkovaného, ponižovaného, nebo člověka, který se jen snaží vynutit si svou pozornost. To ale není jeho chyba. Toto je chyba soudce, či toho, kdo takovou bytost do tohoto stínu odvrhl svým jednáním a konáním vůči němu.


Velmi často se psychologové setkávají ve své praxi právě s těmito "vyvrženci" nebo chcete-li "černými ovcemi".
Jistě, obvykle tito lidé dělají to, co se dělat nemá, jsou jakýmisi "škůdci". Ale předně, kdo se zamýšlí vůbec nad tím, proč existují lidé, chovající se mimo nějaká pravidla?
Obvykle jsou tito lidé podceňováni, ponižováni, dávají se za příklad někoho, kdo se nechová podle pravidel.
Ale zda jsou ta pravidla správná či nikoli, to už není tak úplně středem zájmu. Prostě jsou daná a tak se musíme jimi řídit. No a kdo se jimi řídit odmítá, už si zadělává na titul "černé ovce". Přitom je to třeba jen bytost, která se rozhodla být sama sebou. Proč je špatné být sám sebou? Kdo je mým soudcem a kdo má právo řídit můj život a mé myšlení? Stačil by jen respekt a snaha o pochopení.
No a většinou bývá vedle "černé" ovce ta

ké ovce "bílá", nejčastěji jde o sourozence. "Bílá ovce" je pak "černé ovci" stále dokola předkládána jako dokonalý tvor, který si vlastně díky své dokonalosti zaslouží jen to nejlepší.
Ale co tedy potom té "černé" ovci zbývá? Proč se tedy asi začne chovat nepřiměřeně?
Víte, já se díky svému poslání setkávám neustále s "černými" ovcemi a upřímně musím říci, že tito lidé mají mnohdy velmi vzácnou a krásnou duši. Jen ji mají uzamčenou a ubitou kdesi v nitru. Velmi často se mi stává, že když se s takovou bytostí setkám, rozpláče se mi jen tím, že se mi zadívá do očí. Proč? Protože, moji milí, zřejmě se poprvé setkají s někým, kdo se jim "snaží" porozumět dříve, než je vlastně začne soudit, jen s tím rozdílem, že já si na soudce nehraji.
Nálepku "jsem černá ovce" si nikdo nezaslouží. Kdyby se naše společnost zaměřovala na zdroj problémů, jež "černou ovci" vytváří, pak bychom se s "černými ovcemi" nemuseli setkávat.
Na druhou stranu, kdo z nás je vlastně natolik čestný a čistý, že má právo někoho soudit do pozice "černé ovce"? A jakým právem je nám vůbec dovoleno kohokoli za cokoli soudit? Každý z nás má v sobě ukrytou "černou" a "bílou" ovci a na každém z nás je, kterou z nich necháváme promlouvat naším jednáním a konáním. Každý z nás má v sobě kus tmy a kus světla, energii dobra a zla a každý z nás má právo volby, jakou část nechá promlouvat.
Ale rozhodně ať jsme kdokoli jakýkoli, každý máme možnost volby a někoho soudit rozhodně neplyne z té části světla. Navíc, pokud má někdo potřebu šlapat jakýmkoli způsobem po někom jiném, aniž by mu dal šanci se projevit, sám by se měl zamyslet nad svým vlastním JÁ.

 

Svým příspěvkem pro toto téma týdne jsem jen chtěla věnovat svá slova a obdiv právě těmto "černým ovcím", protože vím, že mají mnohdy více důstojnosti, než ti, co si hrají na slušné a čestné lidi, kteří velmi dobře vědí, kdo v jejich okolí je "černou ovcí".

 

Moje milé "černé ovce", neupoutávejte na sebe pozornost nesprávným jednáním, protože opak ukazuje Vaši vnitřní hodnotu, která říká, že se nemusíte snižovat jen proto, abyste byli uznáváni.

 

S láskou Hanka