Cena: 269,- korun + 99,- korun poštovné, celkem 368,- korun/21 euro.
S láskou doporučuji novou knihu mé milované neteřinky Lucie Šádkové, která patří svým žánrem mezi fantasy a magické příběhy. Lucie má diagnostiokovanou dětskou obrnu, vše píše pouze jedním prstem a prodělala desítku operací. Na některých jí lámali kosti, aby jí srostly jinak. Tím chci říci, že je pro i pro druhé inspirací, že vždy lze najít svou cestu a něco dokázat.
Jak si knihu objednat?
1) Objednejte knihu na e-mailu:
2) Pošlete platbu ve výši 269,- korun/1 kniha na účet 246586582/0600, VS111777 (platby ze zahraničí zde).
3) Napište na uvedený e-mail adresu, kam knihu zašleme a jméno, komu případně chcete věnování, podpis.
Název knihy: LEGENDA O MAGIKOVI - Zrození vyvolené, 1. vydání
V temnotě zazáří Světlo...
Autor: Lucky Blackwolf
Přestože Lucky je rasou magik, tvor pocházející z jiného vesmíru, byla prvních 18 let svého života vychovávána lidmi. Nyní se vrací zpět na svou rodnou planetu Elementárii, více známou pod názvem elementární svět, aby se dozvěděla nejen to, kým vlastně je, ale i to, že podle jisté legendy, je právě ona magikem, který se má postavit proti pánu zla, jenž je služebníkem boha temnoty. Ten chce ovládnout a uvrhnout do temnot nejen elementární svět, ale i ostatní světy. A tak se musí Lucky nejen naučit bojovat, ale i přijmout svůj úděl a uvěřit sama sobě. Příběh vypráví nejen o boji dobra se zlem, ale především o boji, který v sobě svádí každý z nás.
ÚRYVEK - UKÁZKA Z KNIHY
Zavřel knihu. Už ani nevěděl, po koliké tu legendu letos četl. Jediné, co věděl, že temnota začala ničit Elementární svět už dávno, teď navíc v čele se samozvaným Pánem zla, který se objevil před více, jak půl rokem. Byl vyslancem samotného boha temnoty. Ignitos Flare vstal a uklidil knihu na dřevěnou polici, mezi ostatní knihy, které také nebyly zrovna nejtenčí. Ignitos byl magik. Magik byl jedním z mnoha tvorů v Elementárním světě a patřil mezi ty nejinteligentnější. Magikové vypadali téměř jako lidé, až na pár rozdílů. Měli polštářky na rukou a nohou, pod nehty ostré černé zatahovací drápy s podélnými vroubky na spodní straně, hýbali ušima, díky tomu, že je měly trochu jinak srostlé oproti lidské rase. Jejich chrup byl plný ostrých zubů. Měli hbitost a ostražitost šelem a jejich druh měl dvě jádra. Zvířecí i inteligentní. Pohybovali se po dvou, ale i po čtyřech nohách. Ačkoliv se na první pohled mohlo zdát, že mají anatomii téměř jako lidé, jejich kosti byly srostlé tak, aby jim umožnovaly tyto pohyby a měli také mnohem více kostí než lidé. Fyzicky byli velmi silní a pomocí jejich pro lidi nadpřirozené magiky dokázali ovládat vždy jeden z těchto elementů: Neutrální, ohnivý, ledový, elektrický a zemní, ten byl také někdy nazývaný přírodní. Neutrální element byla čistá energie oné magiky a měla azurově modrou zářivou barvu u žen a zelenou zářivou barvu z mužů. Magikové s jinými elementy tuto čistou energii používali také, k teleportu, k létání a všem magikům tímto elementem za určitých okolností zářily oči. S příchodem elementární temnoty se objevil ale i temný element. Tato jejich moc však nebylo nic nadpřirozeného. Magikové měli v těle navíc jistý systém žil, podobný nervovému, tímto systémem jim proudila látka zvaná Magika, díky které mohli element vytvářet a pomocí myšlenek používat. Často si k tomu dopomáhali slovy. Žili mnohem déle, než lidé a byli skoro nesmrtelná rasa, smrtelně zranitelná jen na jednom místě, kterým bylo temeno jejich hlavy. Byli také vládnoucí rasou, ale plně podřízení Bohu světla. Ignitos sám byl 190 cm vysoký, měl krátké tmavě hnědé vlasy strniště, hnědé oči. Byl to mistr ohnivého elementu. Vždy měl vytažené drápy, protože byl vůdcem strážců. Strážci byli vládnoucí magikové, kteří hlídali Elementární svět, a především rovnováhu mezi světy. Do naplnění Legendy o Magikovi se také starali o chod celé jejich planety a bylo jich celkem pět. První z nich už před více lety vybral na tento úkol sám Bůh světla Hyperos. Od té doby se tento, prozatím nejvyšší a zároveň ochranný post dědil na další potomky. Ignitos trávil hodně času v hlavním chrámu strážců. Sešel po čtyřech ze shora, kde byla knihovna, až do přízemí. Přišel do prázdné místnosti, kde byla dvě znamení na zdi a na jedno z nich se zadíval. Bylo to znamení zmíněné v té pasáži, kterou před tím četl. Bylo 13. června roku 2000, téměř polovina roku byla pryč a nezdálo se, že se zmiňovaná legenda aspoň trochu naplňovala.
Druhý den kolem páté hodiny ráno se Ignitovi rozdrnčel telefon:
„Ano?“ Ozval se do něj rozespalým hlasem.
„Ignite, tady Constantin, omlouvám se, že volám tak časně.“
„Co se děje? Už přišel čas?“ Zeptal se Ignitos klidně a nezdálo se, že by mu to probuzení nějak vadilo.
„Ano, nejspíš ano. Poletíme do nemocnice, takže dneska nebudu v práci, možná si vezmu delší volno.“
Constantin Greenflame byl další strážce a v posledních dnech se svou ženou očekávali narození dcery, které právě přišlo.
„S tím samozřejmě počítám a nejen dnes.“ Odpověděl Ignitos. „Dej mi potom vědět, jestli jsou obě dvě v pořádku.“ Položil mobil, který se lišil od těch, co v té době měli lidé.
Vypadal sice jako dotykový mobil, ale měl svítící neony a mimo displej už ani jediné tlačítko. Ignitos měl červené neony, ale k výběru jich byla celá řada. Po skončení hovoru už nespal, potom co se umyl a posnídal, vydal se do chrámu, od té doby, co byla zavražděna jeho žena a malý syn s jeho bratrem, doma snad jen přespával. Nejvíc ho trápilo, že nikdy nepohřbil svého syna, protože dosud nenašel jeho tělo.
Po 10 hodině už Ignitos se svými pomocníky a ostatními strážci řešil škody, které napáchal nejsilnější magik, co se kdy v Elementárním světě objevil, on byl právě první magik, který ovládal všechny elementy, co mohli magikové ovládat a k tomu ještě temný element a sám se nazýval pánem zla, nebo dokonce přímo služebníkem Beelzethora, boha temnoty. Neobjevil se náhodou, vytvořil ho jiný magik jménem Draik Will, který se ještě jako mládě ztratil ve světě lidí, kde s ním bylo špatně zacházeno. Draikův vztek během jeho dětství rostl a sílil a Draik nakonec přísahal pomstu nejen lidské rase, ale i té vlastní. Nakonec si usmyslel, že si oba světy podmaní. Byl nebezpečný především tím, že na světě byste nenašli lepšího vědce. Ve svých touhách Uzavřel Draik smlouvu s Beelzethorem, který mu dal k dispozici temnou dimenzi. Ignitos měl jen málo informací, ale předpokládal, že Draik vytvořil tohoto temného magika, který ovládal všechny elementy (samozřejmě kromě světlého), proto, aby jej použil k dosažení svých cílů, poněvadž on sám se od ostatních magiků nelišil a nemohl se měřit s pěti strážci. Ignitos usoudil, že onen vytvořený magik, dnes známý jako Pán zla, se Draikovi vzepřel, začal sloužit bohu temnoty a sám teď mínil podmanit si světy. Tomu nahrávalo i to, že Draik krátce po jeho stvoření zmizel neznámo kam, i když posledního půl roku se vracel, a také pátral s vlastním zájmem po tom, zda se nenarodilo mládě, o kterém mluvila jedna z legend.
Ignitose vyrušila ze čtení zpráv o posledním útoku Pána zla, jehož bližší identita zůstávala neznámá, podivná blikající záře. Všimli si jí i ostatní. Ignitos jediný šel k místu, odkud záře vycházela. Polkl, když zjistil, že blikající záře vychází z místnosti se dvěma znameními. Dodal si odvahy a viděl jasně, jak znamení světla zářivě bliká. Stál jako připoutaný a koukal na něj i po tom, co již zhaslo.
Vytrhl ho až mobil, který zapípal krátce poté, co znamení přestalo blikat.
Vytáhl mobil a přečetl si příchozí SMS: „35 cm, 1,8 kg. Obě jsou v pořádku. Constantin.“
Ignitose to zarazilo ještě víc a chvíli mu trvalo, než si to uvědomil. Když se vzpamatoval, blesku rychle se vrátil do hlavní místnosti, kde na něj všichni čekali.
„To bylo…“ Začal pomalu, nejistě mluvit jeden ze strážců.
„Ano.“ Přitakal mu Ignitos, ještě, než stačil dopovědět svou otázku.
„Takže je to pravda.“ Pronesl další ze strážců.
„Nevěřil jsem tomu, ale teď…“ Ignitos se spěšně otočil k dalším magikům, kteří pracovali jako pomocníci strážců.
„Bille, zjisti mi, kolik mláďat magiků se narodilo za posledních 15 minut!“
Bill sedl k počítači, nebyl to klasický počítač, jen velký displej a pod ním namísto klávesnice další dotykový displej asi o velikosti normální klávesnice, který ležel na stole. Nic nebylo drátově propojené a nikde už nebyla veliká bedna, která je u klasických počítačů, dokonce ani nebylo nic v žádné zásuvce, která by to napájela elektrickým proudem.
Bill začal na displeji na stole něco rychle naťukávat, a potom už spěšně hlásil Ignitovi:
„V registru je dnes nově v tom čase jen jeden magik - Lucky, narozená 14. 6. 2000, před pár minutami v 10:36 a v evidenci je teprve dvě minuty. Rodiče Lucky: Olivia Grove a Constantin Greenflame.“ Po tomto hlášení všichni upřeli zrak na Ignitose a čekali, co bude následovat.
Ignitos se podíval na Billa.
„Díky.“
Potom mluvil ke všem. „Tahle informace se nesmí dostat ven, nikdo nesmí vědět o tom, kdo je ta malá, jestli je to ona. Pokud to proklouzne, osobně najdu toho, kdo to udělal a bude to považováno za zradu. Musíme zajistit, aby byla v bezpečí, osobně to dám vědět radě a nikdo další už to vědět nesmí! Rozumíte?!“
Když všichni potvrdili, že rozumí, Ignitos se podíval na jednoho ze strážců:
„Riane, máš nyní vedení, musím za nimi do nemocnice. Volejte, kdyby něco.“
Po těchto slovech řekl zaklínadlo, kolem něj se objevil proud zeleného světla a Ignitos byl ve dvou vteřinách pryč. Teleportoval se.
Nemocnice v tomto světě fungovaly jinak, při nejmenším poporodní oddělení. Jeden standardní pokoj tu vypadal, jako nadstandardní. Co se magiků týkalo, pokud si to mohli dovolit, zůstávali zde oba rodiče. To byl zrovna případ Constantina. Seděl na židli vedle postele, kde ležela jeho žena Olivia a držela malinkatý uzlíček, opravdu malinkatý.
Ozvalo se zaklepání na dveře.
„Dále.“ Řekl Constantin a ve dveřích se objevil Ignitos.
„Ahoj novorodiče.“
„Ignite, přišel ses podívat na malou?“
„No… ne tak docela.“ Odpověděl, ale přišel blíž, aby se podíval na ten malý uzlíček, mládě magika se mnohdy vešlo do dlaní, jak se mláďata rodila malá a drobná a Lucky nebyla výjimkou, nevypadala nějak speciálně, jen tiše spala.
Ignitos se usmál: „To se na to podívejme. Dnes je to jen malý uzlíček a za týden už nás všechny bude zkoumat očima a za měsíc už bude pobíhat kolem vás.“
„Ano.“ Souhlasil Constantin.
„A za další měsíc už bude dokonce i odmlouvat, ale velice se těšíme.“ Řekla Olivia.
„Snad to tak bude.“ Řekl Ignitos s menším povzdechem.
„Proč by to tak nemělo být?“ Zeptala se Olivia nechápavě se zrovna ne veselým výrazem. Ignitos zavětřil, a poté se podíval na oba.
„Přišel jsem, abych vám sdělil, že dnes znamení světla zablikalo.“
„Takže se dnes zřejmě narodil magik zmiňovaný v té legendě.“ Reagoval Constantin.
„Ano. Prověřili jsme to. Jen jedno mládě se narodilo v rozmezí několika minut od té události.“
Kývnul směrem k Lucky. „To vaše.“
„Cože? To není možné.“ Olivia z toho očividně radost neměla. Vypadala rozrušeně, a protože Constantin mlčel a přemýšlel, pokračovala: „Nechci, aby naše dítě stálo proti nejhoršímu vrahovi, to nedovolím!“ Ignitos se nadechl: „Bohužel se obávám, že výběr nezávisí na tobě, Liv.“
„Jak nezávisí na mně? Je to moje dcera! Tohle nemužeš!“ Řekla Olivia najednou. „Slyšíš Hypere, to ti nedovolim!“ Před nimi se náhle zjevil drak, tedy aspon jeho hlava a krk, Drak byl bílý s dvěma velkými zlatými rohy a 6 menšími rohy ktéré mu vyrůstaly od konce hlavy a jeho oči byly jasně modré. Jeho zjevení však bylo spíše průhledné, což znamenalo, že tento drak nejen, že nebyl v elementálním světě. Ale fyzicky byl dost daleko. Byl to Hyperos, Bůh světla.
„Chápu, že je to pro tebe, jako pro matku těžké, Olivie, ale tak to musí být.“ Promluvil Hyperos a jeho hlas zněl jako burácení hromů.
„Proč?! Proč sis vybral právě jí?!“
„Protože ji znám už dnes, její povahu, její charakter, její síly i slabosti, a právě proto jsem si ji vybral.“
„Já nesouhlasím!“
„Nenech se pohltit strachem, důvěřuj mi!“ Po těchto slovech Hyperos zmizel. Olivia byla stále rozhořčená.
„Tohle prostě…“
Constantin jí položil ruku na rameno: „Neboj se, to zvládneme.“ Podíval se na Ignitose. „Berem plně na vědomí, co jsi nám řekl. Co tedy bude následovat?“
„Už jsme informovali hlavní radu. Čekáme na odpověď, ale dá se očekávat jednání v nejbližší době. Tam se rozhodne, jak vše bude probíhat. Do té doby vás musím požádat, abyste o vaší dceři kvůli jejímu bezpečí raději nikomu neříkali, musíme snížit pravděpodobnost toho, že se o ní dozví on, na minimum.“ Pohlédl znovu na Lucky, která klidně spala v blízkosti své matky a netušila, jaký rozruch způsobila svým narozením...