Tento článek jsem se rozhodla napsat díky zkušenostem ze své praxe, kdy jsem dělala seminář „Probuzení ženy“, jehož cílem a smyslem bylo znovuobjevení ženské něhy, přitažlivosti, magie, ženské síly a lásky. Prvotně mi nepřišel na mysl fakt, že by měli být touto formou muži nějak diskriminováni. Postupně se ale téma ženské síly začalo rozrůstat – koučování pro ženy, jóga pro ženy, různá témata a akce pro podporu ženskosti a ženské síly. Bohužel tento fenomén začíná vytvářet dojem, že ženy jsou všechno a muži nic. Přivedl mě na to můj klient a kamarád, který se právem cítil odstrčený a pobouřený. Říkal mi: „Všude, kam se podívám, vidím akce pro ženy, aby budily svou ženskost a sílu, ale co my? My jsme snad nedůležití?“ Pochopila jsem, že se vlastně zlobí právem. Tento článek věnuji ženám i mužům, kde vystihuji stejnou důležitost pro obě pohlaví. Každá lidská bytost je nezbytně důležitá jak pro probuzení ženy, tak pro projevení muže. Bez rovnováhy nemůžeme vytvářet láskyplné vztahy.

Malé okénko do historie

Když přihlédneme k modelu žití mužů a žen do dávné historie, setkáme se se skutečností, že ženy byly po dlouhou dobu brány jako malomocné, a pro jistotu byly nazývány čarodějnicemi a upalovány, jakmile se projevily nějakými schopnostmi nebo možností, že by mohly přesahovat muže. Stejně tak se tento proces využíval z pohodlnosti, některá žena někomu nevyhovovala, byla tedy prohlášena za čarodějnici a popravena.
Posuneme se trochu vpřed. Dostáváme se do doby, kdy se ženy braly jako služky svým mužům, kde bylo jejich posláním a povinností starat se o své muže, rodiny, děti a být jim kdykoli a jakkoli k dispozici. Bohužel se tato tradice rodů stále objevuje ještě v dnešní době.
Přibližně v 17 století se začaly uvědomovat role mezi mužem a ženou a byly určité pracovní i zábavní aktivity výhradně rozdělovány jako mužské a ženské. Muži byli tvůrci a všechny důležité úlohy byly výhradně mužskou záležitostí. Ženy byly méně hodnotné a „důležitých životních poslání“ nebyly hodny.
Tehdy se ženy začaly proti tomuto nastavení bránit a začaly vytvářet ženské skupiny a kruhy, skrze které se dožadovaly stejných práv, jaké měli muži a které byly ženám doslova zakázány.
Postupně se začala zvyšovat emancipace, ženy začaly svých práv dosahovat, začaly se postupně rovnat svým mužům, začaly zastupovat mužské práce, a docílily určitého stupně, kde se začaly mužům rovnat. Bohužel to došlo tak daleko, že ženy začaly bojovat. V dnešní době se tento boj projevuje ve všech oblastech a vztazích našich životů. Toto píšu proto, abychom pochopili smysl celého článku a jeho poselství.

 

Jak dopadla rovnoprávnost mezi mužem a ženou?

Je nutno připomenout dvě maličkosti. Na duchovní úrovni, kdy jsme bytostí bez fyzického těla, jsme bezpohlavní. Určujeme si nejen zkoušky, životní cesty a bytosti, se kterými se v pozemském životě setkáváme, ale i tělo, jeho zdravotní stav a pohlaví. Na duchovní úrovni jsme si tedy všichni rovni. Na pozemské úrovni, kdy se narodíme jako muž nebo žena, si také zároveň vybíráme roli daného pohlaví. Podstatou mužské role je síla, bojovnost, ochrana, stabilita, řád, uznání… Ženská role pak zastává něhu, lásku, jemnost, bezpečí, zázemí a mír. I v pohádkách jsou muži rytíři, kteří si své princezny zasluhují a jsou skutečnými muži a ženy jsou něžné princezny. Toto je v poslední době moje nejčastější rada, když pracuji s klienty na jejich vztazích.
Dosahování a hájení ženských práv oproti mužským právům, vytvořily jakýsi stav, kterému můžeme říkat emancipace. Ta přivedla ženy do role muže tak, že začaly bojovat – „pochlapily se“ – a začaly být svým mužům protihráčem a především soupeřem. Vidím to dnes a denně při své práci. Když mě klienti žádají o nahlédnutí jejich vztahu, pak tam téměř pokaždé v zásadě vidím přetočené role, žena je rytířem a chrání vztah a muž zpohodlní, nemusí projevovat svou mužnost, a to je nejlepší cesta k tomu, aby se muž začal ohlížet po ženách, které jsou zranitelné, ženské a potřebují mužskou podporu. Potom vzniká dojem, že manželka je sice kvalitní člověk, ale příliš dostatečný na to, aby ji mohl muž doplňovat, tak se objeví křehká žena, která se této dostatečné ženě jeví – promiňte mi – jako slepička. Čím asi jejího muže poblouznila? Tím, že mu umožnila cítit se mužem. A to je celé tajemství.
Malý příklad. Můj kamarád nemohl stále přijít na to, proč se svou ženou tak bojuje, proč se přou, proč se k ní jako k ženě nemůže přiblížit. Jednoho dne si sedl a meditoval. V duchu si představil svou ženu a požádal ji, ať mu ukáže nebo projeví, co tenhle jejich spor způsobuje. Řekl mi: „Já jsem se úplně vyděsil, z ní ke mně vystoupil chlap, nějaká mužská energie.“ A tím pochopil, že mezi nimi nefunguje základní princip role muže a ženy. Z mého pohledu je tento muž dostatečným mužem, ale nemohl to své ženě projevit.
A to je důsledek celé rovnoprávnosti a emancipace, kdy se ženy dostaly za hranici, která už nebyla bezpečná pro udržení rovnováhy ženské a mužské role. A tím se dostáváme k dnešnímu modernímu a tolik potřebnému „probouzení žen“.

 

Probuzení ženy versus muže?

Ráda bych nyní věnovala několik slov tak krásnému tématu, jako je probouzení a uvědomování si ženské síly a podstaty.
Podstatou ženy je láska, něha, magie, tajemství, krása, tvořivost, plodnost, moudrost, síla duše, citlivost, zranitelnost… Z toho jasně vyplývá, že ženy, které v sobě vypěstovaly mužskou energii tak silně, že přesahuje ženskou část, jsou nemocné v oblasti pohlavních orgánů, močových cest, zažívání, plic, krku, zasahuje to štítnou žlázu, křížovou oblast, lopatky, krční páteř a mohou přijít i spánkové problémy a bolesti hlavy. Postupně se to pak rozšiřuje do končetin – ramena, paže, lopatky a krční páteř – jsou oběťmi a nesou na hrbu všechny povinnosti. Dále pak kolena, nohy, slinivka – pohyb, strach ze samoty a opuštění. Všechno se vším souvisí.
Podstatou muže je ochrana, síla, bojovnost, předání své mužnosti ženě pro plodnost, teplo, chrám, stabilita, jistota, zajištění…
To zdravotně ovlivňuje muže kolem pohlavních orgánů – prostata, impotence, dále pak močové a vylučovací orgány, čistící orgány, srdce, slinivka, žlučník, zažívání a už to jede. A to je jen výběr těch nejběžnějších potíží.
Vždy říkávám, jsou-li spolu muž a žena, kteří k sobě nepatří, začnou být vedle sebe nemocní.
Podívejme se na princip probuzení ženské síly a její ženskosti. Když se žena uvědomí, propustí tu mužskou část tak, aby v sobě zachovala rovnováhu mezi mužskou a ženskou částí, rozvine svou vnitřní krásu a světlo ženy, začne na muže vyzařovat tuto svou bohyni ženskosti, copak to asi s tím mužem udělá? Přece jednoznačně automaticky probudí mužskou sílu a energii. Probudí v něm toho samce, který mu je dán přirozeně. Každá žena v sobě skrývá bohyni a muž samce.
Kdo jiný, než muž podtrhne v ženě její bohyni?
Kdo jiný, než žena potvrdí v muži jeho mužnost?
Bez rovnováhy nebude nikdy fungovat celek v harmonii a vzájemné úctě a respektu. Takže moji milí kolegové, děkuji vám s úctou a láskou za vaše poslání tolik věnované péče ženám, ale prosím vás, přijměte na tuto cestu i své muže. Ano, chápu, že v podstatě jde o to, že je přece samozřejmé, že když tvořím jakýkoli projekt pro ženu, chci jí tím umožnit cestu k naplněné lásce s mužem, ale zde nad tím vším visí malé varování – chránit a respektovat tu hranici, která udrží rovnováhu mezi mužem a ženou, protože osvěta k ženám je tak silná, že hrozí opakované překročení hranice, kdy ženy tuto svou roli přesáhnou natolik, že dosáhnou toho, že se muž stane naprosto nepodstatným lidským plemenem.
I já mám svého milujícího a milovaného muže a jen díky němu mohu být tou krásnou bohyní, kterou nacházím každým jeho pohledem na mě v jeho očích. Nebyla bych ženou, kdyby ji ve mně můj muž každý den nevyzdvihoval a nepotvrzoval. Ano, mohu si vážit sebe samu a milovat sebe samu, ale on je mou odměnou, on ve mně tu ženu chrání a tím je stále tím, kým má být - mužem.

 

Malé vyjádření k homosexualitě, kterou v tomto tématu nelze opomenout.

Jsou to stejně hodnotné a milující bytosti jako každý „normální heterosexuál“. I oni mají duši, srdce, jsou zranitelní a milující. I oni jsou lidské bytosti, které si zaslouží to, co naprosto každá bytost – lásku a pochopení. Tam se samozřejmě tak jednoznačně o rolích mluvit nedá. To je téma, které je na jiný článek, zmiňuji je proto, aby věděli, že i oni jsou součástí toho všeho. Stačí je prostě jen přijmout takové, jací jsou. Homosexualita totiž není vada charakteru. Jsou to mnohdy mnohem více vnímavé a chápající bytosti, než leckterý „správně a přirozeně“ orientovaný člověk. Velice si vážím jejich síly a odvahy být sama sebou a děkuji za jejich poslání, které nám říká, že v podstatě Bytí jsme si skutečně všichni rovni a každý si zasluhujeme lásku, pochopení, úctu, respekt a přijetí. Každá bytost je nádherná a jedinečná. Každá bytost může ty ostatní jakkoli obohatit. Záleží jen na přístupu. Ale na duchovní úrovni existuje jediná podstata, ke které je naprosto každá bytost vedena – LÁSKA. Není tedy nutné někoho soudit, není ani nutné někoho chápat. Stačí vše jen přijmout a BÝT.

 

S láskou Hanka