Ústřední nervová soustava našeho hmotného těla sestává z míchy, která vede k mozku. Jejím energetickým ekvivalentem je šušumna, vertikální sloupec, v němž se nachází sedmero čaker. Paralely mezi touto fyzickou a metafyzickou strukturou jsou až neuvěřitelné. Funkcí míchy je přenášet impulzy mezi mozkem a ostatními částmi těla.
Šušumna převádí univerzální životní sílu mezi korunní a kořenovou čakrou. Každá čakra je zakotvena v šušumně zepředu i zezadu. Na tradičních vyobrazeních, kde jednotlivé čakry představuje lotosový květ, vycházejí okvětní lístky každé čakry na přední části těla, zatímco řapíky vyrážejí vzadu.
Řapíky obvykle zůstávají uzavřené a vykazují zápornou polaritu, zatímco okvětní lístky po řadě vibrují, rotují ve směru či proti směru hodinových ručiček a také se otevírají nebo zavírají. Jejich polarita je kladná.
O průchodu čakrami se hovoří jako o "vzestupu Kundaliní".
"Kundaliní" je hadí bohyně, na kresbách často zachycená jako tři a půlkrát ovinutá kolem kořenové čakry.
Podle hinduistické tradice se probuzená Kundaliní vydává na cestu ke koruně a postupně pronikne všemi čakrami. Jakmile dospěje k cíli, jedinec dosáhl osvícení. Lze předvést mnoho souvislostí mezi Kundaliní, a náboženskými i kulturními archetypy. V biblické knize Genesis přivádí had Adama a Evu k tomu, aby ochutnali plod Stromu poznání, čímž rozněcuje vnitřní konflikt mezi hmotnými potřebami a duchovní touhou dosáhnout vyšších stavů vědomí. V Egyptě nosili faraoni na čakře třetího oka symboly hada. Které zachycovaly jejich božskou přirozenost.
Nejvyšším cílem této cesty čakrami je ocenění Vyššího já: nalezení Boha v nás.