Nejčastějším zdrojem většiny problémů (především vztahových) je neláska k sobě sama. Není sobecké v první řadě milovat sebe samu. I v bibli je psáno: "Miluj bližního svého…, jako sebe sama!"
Milujeme-li samu sebe, pak jsme naplněni láskou, kterou automaticky vyzařujeme, tedy nikoho nešidíme. Ale milujeme-li jen druhé a samu sebe dáváme až nakonec nebo mnohdy ani na ten konec, pak nás to vyčerpává, a taková láska není skutečná ani upřímná.
Jak může někdo umět milovat někoho, kdo sám sebe milovat nedokáže? A jak mě má umět někdo jiný milovat, když to neumím já sama?
Učili nás: "Nečiň druhým, co nechceš, aby činili tobě". Správně to zní: "Nečiň SOBĚ to, co nechceš, aby Ti činili druzí!"
Nebo: "Chovej se k sobě tak, jak chceš, aby se k Tobě chovali druzí."
Ostatní, lidé i život, se k nám budou chovat tak, jak jim dovolíme a jak se k sobě chováme sami.
Jak na to?
1) Pokaždé, kdykoli projdeme kolem zrcadla, se UPŘÍMNĚ podíváme do svých očí. Nedíváme se na to, co vidíme! Díváme se na to, co záříme!!!
2) Zadíváme se do svých očí, tam hluboko k duši a nahlas proneseme:
"Miluji Tě … (jméno), jsi úžasná/úžasný, všechno zvládneš a jsi v bezpečí! Jsi hodna/hoden lásky a jsi sexy. Přijímám tě a miluji takovou/takového, jaká/á jsi."
3) Toto opakujeme několikrát denně každý den, tak dlouho, až budeme cítit, že jsme skutečně do sebe zamilovaní. Možná to budou dny, týdny, měsíce. Ale je potřeba trénovat. ten pocit je stejný, jako když se do někoho zamilujeme, jen je to tentokrát do sebe.
Přeji Vám mnoho mnoho lásky a především sebelásky, jelikož léčí všechny nemoci a uzdravuje všechno v nás i kolem nás, včetně živých bytostí, které potkáváme!
S úctou a láskou Hanka