Každý, kdo svůj život sdílí společně se zvířaty, je bere jako láskyplnou bytost a člena rodiny. O to více je smutné a bolestné, když nás opouštějí a odchází do takzvaného „Zvířecího nebe“. Žijí s námi různě dlouhou dobu, avšak ve většině případů, jen několik let. Ptáme se, jak je to vlastně s duší zvířat?

Mají zvířátka duši?

Vždy mě překvapuje a udivuje tato otázka, když mi ji někdo položí, nebo když dokonce občas někdo řekne, že zvířata žádnou duši nemají. Samozřejmě, že mají. Můj tatínek se zabýval léčitelstvím a zkoumal, jak to s duší zvířátek je. Dospěl k výsledku, že lidská bytost, tedy člověk, svému zvířeti duši vdechne, lépe řečeno, duše zvířete do sebe nasaje energii svého majitele, i když má přirozeně duši svou. Tyto duše se propojí navzájem a vytvoří pouto navěky. To potvrzují někteří další kolegové. Zvířecí duše, stejně jako duše lidí, pokud nejsou v pozemské rovině ve fyzickém těle, se nachází doma ve světle, stejně jako duše lidí. Rozdíl je v tom, že jsou v jiné energetické úrovni. Přesto nás stále doprovázejí.

Zda je s Vámi duše Vašeho zemřelého zvířátka, nebo se k Vám chystá vrátit zpět, se dá zjistit :-)

Může se k nám tedy duše našeho zvířecího miláčka vracet?

Ano, může. Vzhledem k tomu, že většina zvířat žije výrazně kratší dobu než lidé, mohou se k nám vracet, ale také nemusejí. Svou pouť si mohou naplánovat, a to různými způsoby. Duše zvířete je čistá, nepotřebuje tedy ke svému vývoji delší čas, jako duše člověka. Může si zvolit své lekce, délku života, pohlaví, plemeno, cestu. Někteří říkají, že se mohou různě inkarnovat na člověka, na jiný druh zvířete. Tak to není, kočka zůstane kočkou, pes psem a podobně. Vývojové inkarnace z druhu na druh jsou už dávnou historií. Duše se k nám může v novém těle vrátit, ale také nemusí.

 

Jak tedy tento proces probíhá?

Stejně jako každá bytost, i zvíře má svůj vývoj a růst. Jednoho dne zestárne a zemře, nebo onemocní a zemře. Někdy je zabito. Cesty odchodu jsou různé. V první řadě bych ráda tuto smrt pojala jako změnu formy života. Smrt bereme jako konec, něco, co už nelze vrátit. Smrt tedy zaměňuji za přesnější formulaci, tedy odchod domů do světla nebo změna formy Bytí.
Jsme-li ve chvíli umírání se zvířátkem, velmi těžko a s bolesti v srdci, se spolu loučíme. Nyní ale víme, že naše milovaná bytost jen mění formu Bytí. Jeho duše opustí své fyzické tělo, staré, unavené, nemocné, nebo poškozené. V takovém případě může být útěchou uvědomění, že se duše ve světle očistí, a může se vrátit zpět ve zdravém novém těle.
Své zvířátko, pokud můžeme, vždy doprovázíme na druhý břeh. Někdy to štěstí nemáme a zemře samo. Někdy dokonce ještě nemá ani spřízněnou lidskou bytost. Nyní zaměřujeme pozornost na zvířátka, která jsou spřízněna a propojena s člověkem, ne ve volné přírodě.

 

Jak můžeme svého miláčka doprovodit?

S rodinou a manželem máme v současné době 10 kočiček, malou fenečku a agamku. Když jsme se s manželem poznali, měla jsem tři kočičky – Kejsynku, Čírinku a Andulku. Všechny už odešly do světla, stejně tak pak naše starší Cherry, kterou jsme si jako starou, vzali do péče. Měla jsem kočičky v životě odmalička. Dnes jsou, kromě Kejsynky, zpět všechny jmenované kočičky a dvě, které jsem měla kdysi. Zpět tedy mám a máme šest zvířátek, která už s námi nějak byla.
Měla jsem ovčáka Bena, jehož duše je v nynější fence Sáře. Sama bych si pejska nepořídila, neměla bych na něj čas, tak přišla s manželem a našla si ke mně cestu skrze manžela. Ostatní kočičky jsou naše nové duše. S těmi se propojujeme. Kejsynka se narodila jako kocourek, a rozhodla se žít v jiné rodině, možná s nimi kdysi žila, protože ke mně přišla jako dospělá kočička. Za sebe nám poslala ve skoro stejném příběhu, jinou nemocnou kočičku, starou, kterou chtěli utratit. Poslala ji za sebe, měla stejný příběh a vizuálně je jí podobná. Nyní žije s námi dodnes.
Svůj příběh píšu proto, aby bylo vidět, jaké cesty mohou plynout. Vždy, když nám zvířátko odchází, rozmlouváme s ním. Říkáme mu, jak ho milujeme, děkujeme, že s námi žilo, že jsme spolu prožívali krásné chvíle, a bylo nám přáno putovat spolu. Zvířátku vysvětlujeme, že když bude chtít, může se k nám vrátit, že má u nás vždy místo zajištěné, že ho s láskou a radostí přijmeme zpět. Zároveň mu umožníme vybrat si i jinou cestu, pokud bude chtít. Bolest nezmizí, ale je to jiné. Je v tom smíření a respekt k rozhodnutí. Každé zvíře máme možnost a čest doprovodit až do konce.

 

Možnosti a pouť našich mazlíčků a péče o ně

Jak jsem již zmínila, duše zvířete si může vybrat zůstat doma ve světle, vrátit se k nám, zkusit jiný život, nebo dokonce za sebe pošle jinou duši.
Jak poznáme to své zvířátko? Vnímejte znamení, nejspíše nebude úplně stejné, ale bude mít stejné určité prvky, které mu zůstanou. Povaha je velmi podobná, někdy více, někdy méně. Vybírejte a jednejte srdcem. Ne pod tlakem, ne z bolesti, smutku a ztráty.
Zvířátek můžeme mít několik, stejných nebo nových duší. Někdo má ve svém poslání starat se o zvířátka, a tak mu různě proudí. Některá se propojí, jiná jen projdou.
Ve světle, kde duše zvířat sídlí, existují bytosti, kterým můžeme říkat ošetřovatelé, průvodci, pomocníci, andělé, to je na každém z nás. Tyto bytosti se o naše zvířátka starají. Stejně jako se můžeme domluvit s naším mazlíčkem, můžeme požádat i tyto jejich pečovatele o to, aby se nám o duši zvířete postarali a připravili jim cestu zpět k nám. I vy, kteří nevíte, zda se vám vaše zvířátko vrátilo, chce vrátit, nebo nevíte nic, a zvíře už vám odešlo před nějakou dobou, se můžete s těmito pomocníky spojit a domluvit.
Například já zjišťuji skrze kyvadlo, jak to s duší daných zvířátek je. Mohu zjistit, zda se vrátilo, nebo nevrátilo, zda za sebe posílá náhradu, nebo chce samo přijít, zda si chce zkusit jiný život, přibližný čas narození, příchodu k nám, a případnou přibližnou cestu, jak se spojit. Zda ho hledat, nebo počkat, až si nás najde samo, případně v jaké oblasti.

 

Co říci závěrem?

Snad jen, že každá bytost má svou duši a k někomu patří. Nikdy nikdo nejsme sám, i když to tak někdy vypadá. Od zvířat bychom se mohli a měli učit. Umí milovat bez podmínek, čistě, dokonce i za cenu, je-li týráno. Jedná přirozeně podle zákonitostí přírody a vesmíru. Chraňme a milujme jejich nadpozemskou láskyplnou duši a naučme se čisté lásce, kterou nám svobodně dávají. Je pro nás čest a požehnání, že s námi žijí a milují nás.

 

Jaké tedy má plány duše Vašeho zvířátka? Nahlédněte ZDE :-)

 

S úctou a láskou Hanka